Historie obce

Konojedy

Obec Konojedy se nachází 5 km jihovýchodně od Kostelce nad Černými lesy. Je rozložena podél silnice vedoucí do Stříbrné Skalice, na svahu obráceném k jihu. Od západu je obec chráněna rozsáhlými smíšenými lesy, jež plynule přecházejí do chráněné krajinné oblasti Voděradské bučiny. Na jih od obce se pak rozkládají lesy Stříbrnoskalické a Sázavské a pod obcí začíná svoji pouť konojedský potok, jenž pokračuje po hranici katastru údolím zvaném "Losi" až do Jevanského potoka. Celková výměra katastru obce Konojedy je 513 ha. Po kritických devadesátých letech minulého století měla obec 200 stálých obyvatel.

První historicky doložená zmínka o obci pochází (dle Ottova slovníku naučného) z roku 1352, kdy zde stával dřevěný kostel zasvěcený sv. Václavu s farou a farní školou. Dle dochovaných písemných záznamů zde stál v té době i zbytek čtyřboké věže zaniklého hradu.

V roce 1416 byly Konojedy pouhým statkem s tvrzí. Pánem zdejší tvrze byl jistý Kuneš z Konojed, který vlastnil také hrad Zlenice nad Sázavou. Od roku 1420 převzal tvrz jeho syn panoš Jan z Kozojed, sezením na Zlenici. Zemřel však bez potomků, a tak veškerý majetek přešel do držení Janovi sestry Běty z Konojed, která byla provdána za Ctibora z Ploskova. V roce 1444 prodala paní Běta hrad Zlenice panu Zdenkovi z Postupic za 1400 kop grošů.

Roku 1459 nocoval v konojedské krčmě (nynější č.p. 28) král Jiří z Poděbrad při tažení z Prahy na Moravu proti Matyáši Korvínovi. S noclehem byl král natolik spokojen, že nadal krčmu zvláštním právem královským na věčné časy, o čemž existuje zmínka o výsadních právech v královských registrech a v registru panství Černokosteleckého z roku 1526. V roce 1560 zde tedy podle zápisů v královských registrech byla jedna výsadní krčma a 19 gruntovníků.

Roku 1530 původní dřevěný kostel po zásahu bleskem vyhořel a nahrazen byl kostelem zděným. Do roku 1435 byl kostel katolický, poté patřil utrakvistům a později husitům až do roku 1623. Tohoto roku odtud odešel poslední husitský kněz Václav Karion, jehož proslulé kázání nad rakví Albrechta Smiřického vyšlo tehdy dokonce tiskem. Do roku 1600 patřil ke Konojedské farnosti také Kostelec nad Černými lesy a od roku 1652, kdy bylo započato s psaním matrik, byl kostel opět katolický.

V roce 1618 začala třicetiletá válka a po ní zůstala v okolí řada zpustlých obcí, Konojedy však válku s jistou újmou "přežily". Zpustlé zůstaly statky - Bekovský, Paceltovský, Kotlářovský, Dočkalovský, Oužovský a dále pak usedlosti chalupnické - Jiříčkovská, Vosykovská a Procházkovská. Zchátralé usedlosti byli znovu obydleny až na počátku druhé poloviny 17. století.

Rod pánů Smiřických panoval na panství černokosteleckém do roku 1623, po nich získal celé panství Albrecht z Valdsteina. Konojedská fara tím zanikla a byla přičleněna ke Kostelci.

V roce 1740 (v době nástupu Marie Terezie na trůn) byla v Konojedech postavena na místě, kde stojí nyní, kamenná přízemní školní budova s bytem pro učitele. Do té doby probíhalo zdejší vyučování nejspíše v prostorách pronajatých a pomocný učitel zde pracoval pouze za stravu až do 15. května 1775, kdy dle zápisu uloženého v zemských deskách, vykázala Marie Terezie Savojská listinou platy všem učitelům na panství. Až do roku 1788, podle některých zdrojů ještě déle, provozovali učitelé při škole ještě různá řemesla, neboť se z učitelského platu nemohli uživit.

Roku 1765 dala kněžna Marie Terezie Savojská, majitelka Černokosteleckého panství, starý kostel zbořit a na jeho místo postavit kostel nový. Stavba nového barokního kostela s věží byla tedy započata roku 1766 a dokončena roku 1777 a vysvěcen byl kostel již 10. ledna 1778 černokosteleckým děkanem Františkem Boskovským.

V roce 1794 byla v Konojedech opět povolena lokálie a prvním lokalistou zde byl ustanoven páter Josef Růžovský, kněz ze zrušeného řádu křížovníků. Tato lokálie byla roku 1855 opět povýšena na faru a ke svým účelům byla využívána až do padesátých let dvacátého století. V roce 1838 byla v obci postavena kaplička sv, Jana Nepomuckého, která je v současné době významnou historickou památkou obce.

Roku 1800 měly již Konojedy 400 obyvatel. Na konci 18. století, při povinném číslování domů, bylo nejvyšší číslo popisné 34. V roce 1890 měla obec domů 89 a 577 obyvatel.

Podle farní kroniky bylo roku 1911 provedeno úřední sčítání lidu za uplynulé desetiletí a v Konojedech v té době žilo 504 obyvatel. Roku 1920 měly Konojedy obyvatel 455, obecnou dvoutřídní školu, sokolovnu a dobrovolný hasičský sbor, který byl starostou obce založen 6. listopadu 1894. V roce 1929, dle zápisu z farní kroniky, nechal tehdejší starosta Křeček zavést do obce elektřinu a kompletní elektrifikace byla dokončena v roce 1932.

Počátkem 20. století se počet obyvatel na krátkou dobu snížil, ale již roku 1939 dosáhl svého maxima v celé historii obce - 631 obyvatel. V té době byli v obci dva řezníci, dva kováři, kolář, truhlář, krejčí a švec. Dále pekárna, dvě hospody, obchod s nálevnou kořalky a smíšený obchod s hostincem.

Po druhé světové válce došlo k vysídlení němců z pohraničí a řada zdejších občanů se do těchto uvolněných prostor odstěhoval. Další úbytek obyvatel nastal v padesátých a šedesátých letech minulého století.

V roce 1952 bylo v obci na nátlak vládnoucí třídy založeno JZD, jež se sice do roka rozpadlo,ale sedláci,kteří měli více než 15 ha půdy byli nuceni svůj majetek odevzdat státu. Majitelé usedlostí odešli z donucení pracovat do průmyslových závodů mimo obec. Část pozůstalé půdy bylo přiděleno do tzv. nuceného nájmu ostatním zemědělcům a na zbylé části hospodařilo JZD Semice. Podmínky pro soukromé zemědělství se neustále zhoršovaly, a tak místní zemědělci nátlaku ustoupili a na podzim roku 1958 došlo k založení nového JZD. Část obce však raději vstoupila do Státního statku, jehož středisko bylo v sousedních Prusicích. V roce 1960 došlo ke sloučení okolních menších zemědělských družstev a v roce 1961 vzniklo JZD Vývoj se sídlem v Nučicích. V roce 1975 JZD v Nučicích se sloučilo se Státním statkem Prusice a JZD Oleška. Zemědělská výroba byla všestranně podporována a družstvo se stalo prosperujícím zemědělským podnikem. Výstavba budov pro zemědělství přinesla do Konojed výstavbu salaše (1961), drůbežárny (1961), vodovodu (1963), kravína (1963), teletníku (1965) a dvou bytových domů (1975 a 1985).

Po sametové revoluci v roce 1990 se Konojedy na podnět "Občanského fóra" osamostatnily a zvolily Obecní zastupitelstvo (1991 - 1994) a po něm až do roku 2006 další tři.

Mezi přírodní zajímavosti obce patří státem chráněný "Konojedský smrk", nacházející se v lokalitě "Lhotka", jehož obvod kmene ve výšce 130 cm jsou 4 m a odhadnutá výška asi 45 m. V lokalitě "Horka" jsou zbytky dvou pískoven a v lokalitě "Záduška" pak studánka u dvou lip, která tvoří jeden ze dvou pramenů Nučického potoka. Řadou lidových pověstí je opředena studánka "Zlodějka", v lese "Čtrnáctka", s nikdy nevysychajícím pramenem.

Mezi historicky významné památky obce patří kromě kostela sv. Václava a kapličky sv. Jana Nepomuckého i pamětní kámen knížete Jana Lichtenštejna a v neposlední řadě kříž z roku 1813 stojící u silnice vedoucí do Nučic, postavený nad hrobem Napoleonových vojáků.